Kinští: bůh, čest, vlast.

Kategorie: Šlechtické rody zemí Koruny české

Kinští bezpochyby patří mezi nejvýznamnější šlechtické rody našich dějin. Členové tohoto rodu Českému království dlouhá staletí přispívali nejen ve sféře politické, ale i té umělecké a sportovní. Odjakživa se cítili býti Čechy a svůj národ nikdy nezradili. Pojďme si tedy přiblížit osudy jeho nejvýznamnějších osobností.

Původ rodu

Rod Kinských pochází ze severních Čech, konkrétně okolí obce Litoměřice, a jeho původ je opředen řadou nejasností. Jméno rodu se vyvinulo ze středověkého německého přepisu původního jména Wchynsky (Vchynský), odvozeného od názvu tvrze Vchynice na Litoměřicku, první písemná zmínka o rodu se poté datuje do roku 1236. V polovině 14. století se však rod rozpadl na různé linie a až do 16. století je proto jeho historie dosti nečitelnou.

Prvním nezpochybnitelným předkem je Bohuslav z Žernosek († 1282), který ovšem přídomek „z Vchynic“ ještě nepoužíval, pyšnili se jím až jeho synové. Po smrti Václava I. Kinského, potomka Jana Dlaska – dalšího doloženého předka rodu, se rodového majetku ujal jeho syn Radslav. Ten se ukázal jako schopný hospodář a rodový majetek výrazně rozšířil. Zároveň využil podobnost erbu Kinských s erbem pánů Tetaurů z Tetova a získal si tak, i díky padělání některých listin, povýšení do panského stavu. Radslav se do dějin zapsal také jako velký podporovatel kultury.

Spory s císařem

Ne všichni Kinští měli vždy dobré vztahy se svými panovníky. Například Jan starší Kinský, bratr Radslava a karlštejnský purkrabí, se dostal do sporu s císařem Rudolfem II., vlivem čehož byl zbaven všech funkcí, předveden před soud a odsouzen k smrti. Zemřel však ještě před vykonáním rozsudku.

Podobný osud postihl i Václava Kinského (1572-1626), který se, v nenávisti k císaři Rudolfovi, přidal na stranu jeho ctižádostivého a odbojného bratra Matyáše Habsburského. Nebyl však příliš populární v řadách ostatních pánů, což si zapříčinil mimo jiné různými finančními machinacemi a podvody. Za ně byl později dokonce odsouzen k trestu smrti, který mu ovšem císař zmírnil na „pouhý“ doživotní žalář a konfiskaci majetku.

I se svou ženou byl vězněn v Kladsku, brzy se jim však podařilo utéct do Krakova. Václav se do Čech vrátil až na počátku stavovského povstání roku 1618, kdy se mu podařilo získat zpátky většinu svého bývalého majetku. Poddaní na jeho chlumeckém panství se po jeho návratu však vzbouřili a Václav byl uvězněn podruhé. Po bitvě na Bílé hoře byl z vězení propuštěn, vyznamenán, a dokonce mu byl navrácen i zkonfiskovaný majetek, neboť byl vězněn „zimním králem“ Fridrichem Falckým.

Kinští v řadách povstalců

Členy rodu však najdeme i na druhé straně barikády. Mezi povstalce, kteří z oken Pražského hradu vyhodili královské místodržitele, patřil i Oldřich Kinský. Ten však nebyl za zásluhy popraven, neboť zemřel ještě před porážkou povstání. Během Staroměstské exekuce tak bylo na popravišti přibito alespoň jeho jméno.

Povstání se účastnil také Radslav mladší Kinský, který byl hned po začátku povstání zvolen direktorem. Byl to velice nadaný muž, který ovládal mnoho evropských jazyků. Po bitvě na Bílé hoře však musel zemi opustit, neboť by ho zcela jistě čekala poprava za velezradu. Společně s dalšími členy rodu utekl do Nizozemí.

Dalším zúčastněným byl Vilém Kinský, který však navzdory své roli o žádný majetek nepřišel. Dokonce byl na přímluvu vévody Albrechta z Valdštejna povýšen do hraběcího stavu, a to i navzdory jeho protestanskému vyznání. Po Valdštejnově boku stál věrně až do hořkého konce. Na rozkaz císaře byl Vilém Kinský v Chebu zavražděn ještě před tím, než došlo na slavného generalissima.

Kinští, úspěšní podnikatelé

Po smrti svého bratra Františka Oldřicha Kinského zdědil jeho majetek Václav Norbert, kterému se podařilo svá panství významně rozšířit a zvelebit. Nechal mimo jiné vystavět skleníky pro pěstování exotického ovoce. Vypěstované pomeranče, fíky a citróny dodával dokonce na pruský královský dvůr. Dále se zasloužil například o vybudování skláren u města Mostov. V jeho práci pokračovali i jeho synové – druhorozený Josef Jan Maxmilián zakládal na svém dominiu nové sklárny, textilní manufaktury a barvírny plátna.

Ve světové politice

V rodu Kinských najdeme i mnoho světově významných politiků.

František Oldřich Kinský působil jako císařský velvyslanec v mnoha zemích, než byl roku 1683 jmenován nejvyšším kancléřem Království českého. Byl výborným politikem i diplomatem a u císařského dvora byl velice vážený. Jeho mentorem byl mimo jiné významný jezuita, vlastenec a obhájce českého jazyka Bohuslav Balbín, kterého František Oldřich podporoval a pomáhal mu s jeho literární tvorbou.

Jeho vnuk Štěpán Kinský zase v první polovině 18. století působil jako velvyslanec v Moskvě. Za své politické zásluhy byl v roce 1746 povýšen do knížecího stavu. Mezi další významné politiky patří také Filip Josef Kinský, Habsburský velvyslanec v Londýně a posléze nejvyšší kancléř Českého království. Štědře podporoval českou inteligenci i umělce a bránil postavení a práva Království českého. Plánoval v Praze vybudovat novou vzdělávací instituci – šlechtickou akademii. Tento projekt mu však znemožnila válka s Pruskem.

S mečem v dlani

Syn Filipa Josefa Kinského, František Oldřich (1726-1792), věnoval svůj život armádě. Během války s Prusy se účastnil bitev u Kolína i Lovosic. Za své zásluhy byl náležitě odměněn nejvyšším Habsburským vyznamenáním, Řádem zlatého rouna. Jeho vnuk Ferdinand Jan Nepomuk byl zase dobrovolníkem během válek napoleonských.

František Josef Kinský (1739-1805) vystudoval Tereziánskou rytířskou akademii ve Vídni. V Sedmileté válce se mu podařilo dosáhnout až hodnosti plukovníka. Na příkaz Marie Terezie ve Vídeňském Novém Městě založil moderní vojenskou akademii, za což byl poté několikrát vyznamenán. Mimo vojenství se zajímal také o vědu – byl jedním ze zakladatelů Soukromé učené společnosti v Praze a sbíral různá literární díla, která po smrti odkázal univerzitní knihovně.

Sportovci i dobrodinci

Kinští, jako ostatně všechny rody, měli však i jiné záliby. Například Ferdinand Bonaventura Kinský byl velkým milovníkem honů a jízdy na koni. Koně choval ve velkém a zálibu v těchto zvířatech nepěstoval sám – jeden z jeho příbuzných, Oktavián Kinský, patřil mezi hlavní iniciátory založení Velké pardubické, největších dostihových závodů u nás. V jezdeckém umění výrazně vynikal Zdenko Kinský, který v sedle získal mnoho cen a medailí, zároveň se však věnoval i jiným sportům, především plavání. Byl schopen doplavat z Vídně až do Bratislavy a měl v plánu přeplavat dokonce Lamanšský průliv, což mu ale jeho zdravotní stav nakonec nedovolil. Významným sportovcem za první republiky byl kníže Oldřich Kinský, výborný střelec, letec a hráč vodního póla.

Dcera Františka Josefa Kinského (1769-1843), Berta von Suttner, byla česko-rakouská radikální pacifistka, která přesvědčila Alfréda Nobela, svého významného přítele, aby začal udělovat svou cenu v nové kategorii – v kategorii míru. Sama toto ocenění sama obdržela roku 1905.

Nora Kinská byla delegátkou Červeného kříže během první světové války. Působila v Rusku, na východní Sibiři a na Kavkaze. Během své inspekce ruských lazaretů potkala například Josipa Broze Tita, Bélu Kuna, i českého spisovatele Jaroslava Haška. Po vypuknutí Ruské revoluce utekla se slezským hrabětem Ferdinandem Wilczkem zpět do vlasti. Její dcera Georgina se po sňatku stala Lichtenštejnskou kněžnou. Nora zemřela při porodu druhého dítěte ve svých čtyřiatřiceti letech.

Stopa v moderních dějinách

Během zajetí v Rusku za I. světové války odmítl Zdeněk Radslav Kinský, narozdíl od mnohých jiných, vstoupit do československých legií. Přál si vytvoření Českého království, ale s novou republikou se nakonec ztotožnil. Následně se na Slovensku zúčastnil, jako důstojník československé armády, bojů s vojsky Maďarské republiky rad. Mimo jiné také v roce 1938 přijal návštěvu britského lorda Runcimana, který byl do Československa vyslán, aby obhlédnul aktuální situaci v Sudetech. Kinský se mu pokusil nastínit většinový názor české šlechty, neboť Runciman byl předběžně informován pouze představiteli SdP. Společně s dalšími členy rodu zorganizoval Zdeněk tzv. Deklaraci zástupců české šlechty na obranu československého státu a národa, kterou podepsala většina českých šlechticů. V roce 1945 se zúčastnil protinacistického povstání.

V dnešní době je výraznou osobností veřejného dění hrabě František Kinský, mimo jiné průvodce seriálem Modrá krev, představující české šlechtické rody. Sám rytíř orleánské obedience vojenského a špitálního řádu svatého Lazara Jeruzalémského, je také majitelem kosteleckého panství a aktivním komunálním politikem. Constantin Kinský založil spolu se svou manželkou Marií Kinsky Muzeum nové generace. Marie Kinsky je zakladatelkou a ředitelkou mezinárodního festivalu současného tance KoresponDance a neziskové organizace Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA.

Rod Kinských, jeden z nejstarších českých šlechtických rodů, se neodmyslitelně zapsal do dějin našeho státu. Od politiky a diplomacie až po kulturu a dobročinnost. Potomci tohoto rodu jsou i v dnešní době angažovanými občany, aktivně rozvíjejícími pozitivního odkaz svých předků. I dnes se zasazují o blaho své otčiny, jíž jejich předci již několik staletí oddaně sloužili. Vlasti, která jim bohužel mnohokrát, navzdory dobrým skutkům vykonaným pro její rozvoj, podrazila nohy.

Lukáš Langmajer